THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Již je tomu dobrých deset let, co AGONY brázdí tuzemská pódia a nedávno vydali své již třetí album „My Turn To Die“. Jak už to bývá, začínali jako thrashová kapela, ale postupem času se umírnili a usadili v krajině doom metalu. To se mělo změnit s aktuálním albem. Bylo na čase se dát opět do pochodu, možná i do klusu.
Na stránkách kapely se můžete dočíst reklamní teze o melodickém death metalu, který boří hranice stylů. V jistém slova smyslu by se o boření stylů dalo mluvit, ale to autor reklamního textu asi neměl na mysli. Album otvírá skladba „Whatever Shall I Do“, kde je jasně patrná doom metalová minulost kapely, přesto razance riffů a rychlejší tempo je známkou nového stylového směřování této formace. Dovedu si představit, že naživo tato hudba přináší přesně to, co si vlasatý, hrozící a mírně přiopilý dav žádá pro své mozek destruující pohybové kreace, nicméně jako poslechovou hudbu toto album moc nedoporučuji. Problém je totiž v tom, že páni kytaristi značně šetří na nápaditosti své hry a to až pod únosnou mez, navíc to své minimum válí stále tím samým rytmem. A přesně v tom duchu, který „Whatever Shall I Do“ předznamenává, se nese celý zbytek alba. Hutný, průrazný rytmus se stává nudným, celé album působí velmi ploše a nenápaditě, a to i přes dobrý zvuk. Je zde ale několik okamžiků, kdy klimbající posluchač na chvíli zbystří a panenky se mu rozšíří překvapením. Jde o ten vzácný moment, kdy se k mikrofonu dostává klávesistka Petra. Jedná se o opravdu ojedinělý zážitek. Tak příšerný zpěv se jen tak neslyší, je-li to vůbec zpěv. V kontextu čtyřiceti minut jde možná jen o detail, ale z detailů se skládá celek. Těžko tvrdit, že by Mrcyho chrapot byl zpěv, ale na chrapotu se alespoň nedá nic zkazit.
AGONY hrají již deset let a po takové době by se dalo očekávat více instrumentálního umu i více zkušeností pro realizaci vlastních nápadů. Jenže toho se na „My Turn To Die“ nedočkáte. Strategie AGONY je totiž umořit posluchače monotónní hudbou a zbořit mu jeho představy dobré muziky.
„My Turn To Die“ je zosobnění nudy a nenápaditosti metalového bušení. Pozitivní recenzi si budete muset přečíst jinde.
3,5 / 10
1. Whatever Shall I Do
2. ...Alone
3. The Mirror Of The Night
4. Sometimes
5. Endless Remorses
6. Stronger Than You
7. Welcome To My Empire
8. My Turn To Die
9. Black Rose
10. Outro
My Turn To Die (2004)
Call The Rain (2003)
Ashes To Ashes, Dust To Dust (1999)
...From Red Heaven (MCD ) (1997)
Black Velvet (EP) (1997)
The Abandonment (MC) (1996)
Face Of Death (MC) (1995)
Vydáno: 2004
Vydavatel: I.F.A. records
Stopáž: 39:44
Produkce: František Musel & Mrcy
Studio: Studio Hacienda
Docela dobra nahravka jen ten zpev Petry je fakt trochu divny. Ale kluci jste dobri!
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.